Den šestý - čtvrtek

17.08.2018 10:48

Dny se nám pomalu krátí, síly ubývají. Probuzení bylo netradiční a výrazně se na něm podílela AIRA. I ty nejtvrdší spáče dokázala nějak dostat zpod peřiny. Ranní běhy jsou již samozřejmostí a někteří ráno ještě se zalepenýma očima po probuzení automaticky sahají po ponožkách, botách a švihadle, venku potom automaticky nabírají směr les a plynule přecházejí v běh – pan Pavlov by dozajista ocenil budování tohoto nepodmíněného reflexu.

Nevíme, co se dělo, ale u snídaně byly děti bezedné a nebýt našich nakřečkovaných zásob, snědly by i sedláka s povozem, bábu s nůší a kdo ví co ještě.

Dopoledne opět pilujeme techniky a zkoušíme páskovat. Ale stále to nejde. Ten, kdo poctivě cvičil a nacvičoval je v pohodě, ale je tu spousta cvičenců, které inspiruje spíše prohlížení se v zrcadlech, pořádání debatních kroužků, nečinné válení se po žíněnce … Je to škoda.

U oběda všichni doplňují energii. Nejčastější, co slyšíme – málo brambor, velký řízek. Po obědě následuje dril teoretický. Průlezky, lanové aktivity i houpačka – tam všude děti řádí a přitom odříkávají japonská slovíčka, pilují pravidla. Mezitím se sensei ani nenadechne a zkouší a zkouší. A vyhazuje a vyhazuje. Marně se snaží vyčíst správnou odpověď z očí, marně napovídá.

Po večeři se všichni dostáváme do lesa a začínáme Útěk z Alcatrazu. Zpočátku neřízený chaos začíná vězňům ztěžovat útěk a přichází ke slovu zase taktika. No, spíše je to soubor taktiky skupinky vězňů proti obrovské hordě všudypřítomně pobíhajících a baterkou blikajících strážců pevnosti. Po téměř hodinovém souboji se na pláži noří do moře 2 vězni a statečně odplavávají strážcům nenávratně na svobodu. S nastupujícím hlubokým večerem odchází drobotina na večeři a spinkat a 7 vyvolených jde řádit. Až do půlnoci.

 

Menu: Budišovské MÉÉNY 2018-6.pdf

Zpět